NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Vlakinovci loni v létě opět udeřili... A proč to rovnou neříct, když je to pravda: Ingrowing po letech pilné práce a degustace všemožných likérků dozráli v kapelu první ligy. Už mají svůj ksicht, už umějí tvořit chytlavé a zapamatovatelné motivy, už jsou sví... Tedy takhle – ne že by předtím nebyli, ale Suicide... je podle mne prvním zásekem, se kterým můžou být Vlakinovci spokojení jako po stránce hudební, tak i zvukové. Je to jednoduše vyzrálá a dotažená záležitost, což pro každého grindového zasvěcence znamená, že už tohle album má dávno doma. A pokud náhodou ne, tak vězte, že ho mít vbrzku budete, pokud se vám Ingrowing aspoň trochu líbí. A kecy, že už to nejni grajnd a že zdetovatěli – no, budiž, je to pravda, pokud jako posun k deathmetalu chápete i fakt, že se někdo naučí líp hrát.
Zejména bicmena Zbyňu nelze než obrovsky pochválit, od Cyberspace udělal opravdu velký pokrok. Díky tomu jsou taky Ingrowing rytmicky dotažení a tím přehlednější a o mnoho údernější. Své tu pochopitelně udělal i kvalitní zvuk z Hostivaře - hutnost strunných inštrumentů je obdivuhodná. Skutečně výjimečnou kapitolou jsou texty, ve kterých se opět Vlakin spolehl na kamaráda Chymuse. A Chymus je hlavička chytrá, otevřená a schopná vytvářet neobyčejně bizarní vize (nepsal jsem tohle už někdy?). Žádné gore nesmysly, ale představy stavící v zásadě na kombinaci psychogore a kyberpunku (to je teda blábol...). Je to něco úplně jiného, než jeho poševní výtěry z Isacaarum. Navíc je Chymus vybaven obdivuhodně bizarní slovní zásobou a tak jsou jeho výtvory v angličtině skutečně působivé a dodávají Ingrowing nesporný punc originality. Co na tom, že Vlakin většinu textů odchrchle a spolyká? Vlakinovo vokální charisma je taktéž nespornou součástí Ingrowing a na téhle desce se pan Staněk skutečně se svými hlasivkami vyřádil (a jeho kamarádi taky).
Kromě hodně vypalovacích grindovek tu najdete i veselou recesi, v níž se Ingrowing vypořádávají se svými nepřáteli /hihi.../ - D.C. Sucks... Mně osobně se nejvíc zamlouvá zrovna věc, která z celého konceptu trochu vybočuje, totiž valivá Hyperspace Souls. Ale dobrá je celá deska, je jen na vás, který ze servírovaných kyberchodů si zvolíte. Jen Vlakinovi neříkejte, že ten obal je kopírka Exhumed, on to nemá rád... Ještě že to dopadlo takhle. Kdyby na ten obal dali ty fotky binárně, jak se to původně plánovalo, mohli by mít Ingrowing s rozšiřováním desky docela problémy hihi... (to je jen takový rébus pro chytré hlavičky - za řešení vám pošlu lízátko!). Papa...
9 / 10
1. Suicide...
2. Binary Reflections
3. Dreams Torn Asunder
4. Chemical Emotions
5. Ethereality Section
6. Enigmatism
7. Cryogenics
8. Biomechanized Earthflutes
9. Deflated
10. D.C. Sucks!!!
11. Hypespace Souls
12. Demodeus
13. The Onerous Physical
14. ... Successful
Ætherpartus (EP) (2009)
Cloned & Enforced (2006)
To Clone And To Enforce (split s EXHUMED) (2006)
Sunrape (2003)
Suicide Binary Reflections (2001)
Ingrowing/Impetigo (split) (1999)
Cyberspace (1998)
Perverted Look At The World (1996)
dobry ale sou i lepsi
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.